Ráda bych poděkovala Bellet nejen za inspiraci k šití.
Když se můj malý chlapeček narodil, začala jsem mu psát deníček. Psala jsem mu, jaké udělal pokroky, kdy poprvé ochutnal mrkvičku, kdy poprvé řekl máma a kdy udělal svůj první krok. Když mu byl rok, přestala jsem deníček psát.
Pak jsem si přečetla v Marině článek "2011 v novém", kde nás nabádá, abychom si nejen ušily obal na diář, ale abychom si i založily deník, který rády za pár let vezmeme do ruky a budeme vzpomínat a prožívat znovu ty dny, které jsem na jeho stránky přenesly. Jako by mi mluvila z duše. Matýskovi budou za pár dní dva roky a každým den vidím, co všechno se naučil, čemu se směje, co ho baví, co ho dovede naštvat, rozlobit i rozplakat. Začalo mi být najednou líto, že nechávám tyhle okamžiky odeznít a zmizet téměř beze stopy. Protože bohužel čas dokáže všechny tyhle věci odvát a za pár let už si je člověk i při nejlepší snaze prostě nevybaví.
Tak jsem se rozhodla, že budu v deníčku pokračovat a leden k tomu přímo vybízel. Vzala jsem tedy do ruky sešit a nadespala jsem ho Matýskův rok 2011. Hned jsem tam začala zapisovat všechny zajímavé události, které ho jednou třeba potěší a rozesmějí. Najde zde své první kresby, o kterých tvrdí, že jsou auta. Ale vložila jsem mu tam např. i recept na jeho milované perníčky a budu doufat, že mu je jednou jeho žena bude také péct a on si při tom na mě vždycky vzpomene.
Už jsem moc sentimentální, takže tady je ten obal, který jsem mu na diář pro letošní roku udělala. Nějak špatně jsem si to asi změřila, takže závěrečné ozdobné prošití kolem dokola se raději nekonalo, protože bych tam ten deník asi už nedostala.
Detail písmenka M. Nažehlila jsem ho na obal pomocí oboustranného vlizelínu, obšila jsem ho ručně bavlnkou a trošku přikrášlila několika puntíkatými knoflíčky.
Není dokonalý, ale faktem je, že uvnitř ukrývá POKLAD......:-)
